Legendy 2018: První pětiletka

Pátý ročník původní motoristické slavnosti, dnes již festivalu Legendy přinesl nejen pořadatelům a vystavovatelům, ale především návštěvníkům velkou změnu v podobě nového místa konání. Parkové prostředí bohnické nemocnice letos poprvé vystřídalo holešovické výstaviště. Nesl se její duch v důstojné atmosféře sousední Stromovky nebo dlouho pořádané Matějské pouti?

Legendy včera a dnes

Představovat svého druhu největší tuzemskou akci zřejmě není nutné, protože její mediální pokrytí může sloužit jako vzor mnoha nadnárodním značkám. Sluší se ovšem připomenout její počátky a rekapitulovat vývoj, jakým v posledních letech prošla.

Příběh slavnosti Legendy zahájila přitažlivá myšlenka uspořádat obdobu festivalu rychlosti v britském Goodwoodu, čemuž se první ročník vzdáleně přibližoval. Každý následující poté přinesl řadu kvalitativních zlepšení ve způsobu organizace, která její přípravu a průběh zpříjemnila vystavovatelům i návštěvníkům. Rostoucí povědomí veřejnosti postupně přesvědčilo první importéry jednotlivých výrobců, že je přinejmenším vhodné se na slavnosti představit.

Není jediný důvod, proč by to mělo být špatně. Goodwood také není pouze o klasických vozech. Automobilky zde po jejich boku staticky a dynamicky představují vize budoucnosti, netrpělivě očekávané novinky a současné závodní stroje, což je ve společnosti osobností motoristického světa báječná kombinace. Slavnost Legendy se nepochybně snažila o totéž, rozdíl je však dnes jasně patrný.

Paradoxně za něj však spolu s menším zájmem slavných karosáren, věhlasných úpravců nebo špičkových výrobců, který vzhledem k četnosti větších podniků napříč Evropou můžeme pochopit, mohou také sami pořadatelé. Goodwoodský festival podnes doprovází pověst místa s vysokou koncentrací legendárních strojů a jezdců, přestože je na místě zastoupena rovněž soudobá a připravovaná produkce a její více či méně známé tváře.

Legendy se naproti tomu v posledních letech profilují spíše směrem k autosalonu a show, lákajícím na nové sportovní, luxusní a soutěžní vozy. Neznamená to, že by návštěvníci museli protiklad novinek zcela oželet. Vystavovatelů a jezdců se zajímavými vozy historie pravidelně přibývá, jakkoliv například předválečné období zůstalo dlouho polem neoraným. Nejsou však tolik v popředí, nepředstavují hlavní diváckou vábničku.

Druhým faktorem, který události neumožnil dosažení kýžené „goodwoodské“ reputace, je kurátorská odbornost. V paměti zůstávají některá z nepřesvědčivě uchopených témat, jako byly například otevřené vozy nebo italský design. Zásadní oporou je proto organizátorům stále nadšení zasvěcenějších, kteří jednotlivé značkové a klubové expozice důsledně připravují, jakkoliv se o nich na plakátech většinou nedočteme. Autor článku byl v průběhu prvních tří ročníků jedním z nich a nestydí se za to.

Jestli lze proto z posledních pěti let něco vysledovat, je to především změna kurzu. Legendy se staly pestrou akcí pro nejširší veřejnost, které se snaží nabídnout poutavý program a zábavu přímo na území hlavního města. Touto optikou je nakonec můžeme považovat za úspěch a budeme je podle uvedeného klíče nyní hodnotit. Co se tedy v tomto světle u letošního ročníku podařilo a co méně?

Nové místo a organizace akce

Nejčastěji zmiňované je zcela nové místo konání celé akce. S nejvýraznější připomínkou se proto vypořádáme hned úvodem, protože je příčinou některých dalších. Stručně a jasně, holešovické výstaviště z dlouhodobého hlediska představuje krok správným směrem, který může dojít svého nečekaného naplnění při využití prostor sousedního parku Stromovka. Historické prostředí a výraznější prostor k dalšímu rozvoji jsou veskrze logickou kombinací. Rozdělení ploch mezi jednotlivé vystavovatele naproti tomu dávalo místy smyslu méně, ovšem to je věcí jejich vzájemných jednání před a po skončení akce. Věřme, že se věc usadí ke všestranné spokojenosti.

Žehrat na stav areálu, který předchozí nájemce před zraky celého města bezostyšně vybydlel, je z větší části zbytečné. První výsledky zahájené obnovy byly patrné již letos a celková proměna si zkrátka vyžádá svůj čas. Zaslouží si však být zmíněno, že právě zásluhou pořadatelů festivalu se děje výrazně rychleji, než by tomu bylo bez ní. Bylo by rovněž milé, kdyby to beze slova přešli zejména ti, kdo na místo s oblibou chodívali na Matějskou pouť.

Vytýkána je také stále se zvyšující cena vstupného. Budiž pravdou, že s přítomným počtem komerčních vystavovatelů by mohlo růst pomaleji. Na straně druhé, ve srovnání s podobnými akcemi v zahraničí stále platí za lacinější. Není nadto těžké pochopit, že sledovaným cílem bylo prodat za výhodnějších podmínek vstupenky prostřednictvím předprodeje kvůli financování přestěhování celé akce. V dalším ročníku by však pořadatelé měli cenu udržet, jinak budou návštěvníky obviňováni z nepřiměřeného profitování.

Posledním citovaným opatřením je omezení množství vnášených nápojů. Přinejmenším do sobotní bouře, která se hlavním městem prohnala, a jejíž následky organizátoři bezprecedentně odklidili, bylo počasí velmi teplé až dusné. S podobnou restrikcí se v zahraničí samozřejmě setkáváme, bývá ovšem dobrým zvykem na ni návštěvníky předem výslovně upozornit. Není známo, že by se tak v daném případě stalo, a proto je kritika oprávněná. Provozovatelé stánků s občerstvením by bez něj rozhodně nezkrachovali a chlazené nápoje by vždy přišly vhod i těm, kteří si donesli vlastní. Množství koutků pro stravování a osvěžení bylo jinak obecně dostačující a nabídka poměrně pestrá. Neplatí to ovšem bez výhrad pro místa ke konzumaci, jako jsou kupříkladu neotřené lavičky na tribunách okolo Křižíkovy fontány.

Svým způsobem tradiční se poté stala menší informovanost některých pracovníků bezpečnostních agentur, kteří na místě kontrolovali vstupy a průjezdy vystavovatelů. Zatímco samotné odbavení bylo zajištěno hladce, obligátnímu bloudění se přijíždějící nakonec přesto nevyhnuli. Hmotné zajištění ve smyslu propriet, jako jsou stánky, označení a podobně, spolu s jejich distribucí po areálu pro změnu zkušenosti nezapřelo. Parkování pro vystavovatele bylo zase o něco důsledněji kontrolováno, což je v pořádku. Prostor k odstavení vozidel návštěvníků je v dané lokalitě nepochybně omezený, nicméně v tomto ohledu nelze proti bohnickému areálu spatřovat zásadnější rozdíl. Lepší dostupnost hromadnou dopravou byla jistě výmluvná.

Zásadní výtkou je nicméně všudypřítomná prašnost, která zejména centrální část areálu sužovala. Léta neudržovaná prostranství a rozpadající se komunikace ve spojení s předcházejícím suchem vykonaly své a nebylo pravděpodobně žádného vozidla, které by nepoznamenaly. Zvláště nepříjemné muselo být víření majitelům otevřených automobilů, které kromě mytí čekalo velmi pečlivé čištění interiéru. Opatření bylo přitom jednoduché, stačilo zajistit cisternové kropení před zahájením akce a během jejího konání. Jakkoliv by situaci beze zbytku nevyřešilo, rozhodně by ji udrželo v přijatelných mezích. Není rovněž přehnané tvrdit, že v kontextu celkových nákladů by se nejednalo o významnou částku. Doufejme, že to bude organizátorům ponaučením pro příště.

Vybrané expozice a předváděcí jízdy

Začněme nejslabší z expozic, zasazené do historické centrální budovy. Pavilon inspirace, jak byla nazvána, totiž svojí pocitovou prázdnotou, kterou nezvrátila ani zajímavá expozice díla designéra Václava Krále nebo Mercedes-Benz 300 SL, v konečném důsledku inspiroval pouze k návštěvě dalších. Nejbližším se naštěstí stal pavilon elegance v dochovaném pravém křídle, který obsadila skutečně pestrá a nanejvýše důstojná přehlídka vůbec nejcennějších exponátů zahrnujících ikony klasické i moderní. Znalejší musela okouzlit plejáda britských vozů, čítající například první vyrobené exempláře vozů Rolls-Royce Camargue nebo Aston Martin Virage, stejně jako prototypový Aston Martin DB7 V12.

Velmi krásná byla řada aerodynamických vozidel československé značky Tatra, zastoupené legendárním typem T87, vzácným modelem T97 a konečně prvotinou svého druhu, modelem T77. Autora těchto řádek nebývale těší, že to byla právě jím pořádaná expozice v roce 2015, kde se pravděpodobně nejdokonalejší exemplář tohoto vozu na světě poprvé objevil při slavnosti Legendy. Drobné chyby se však našly v popiscích, kupříkladu Tatra 30/50 nikdy neexistovala.

Velmi poutavé bylo centrální prostranství za hlavní branou, jehož ambicí bylo vystavit u příležitosti 100. výročí vzniku Československa, které představovalo hlavní téma letošního ročníku, rovných 100 vozidel domácí produkce. Přirozeně, v uvedeném množství nebylo možné plochu obsadit samými perlami, nicméně řada vozů byla velmi zajímavá a uplynulé století přiměřeně vystihovala. Soubor závodních vozů značky Škoda, který s tímto výběrem sousedil, fanoušky motoristického sportu potěšil například rallye speciálem 130 LR nebo okruhovým Rapidem 130 R/H.

Střední část areálu obsadily především stánky s novými automobily. Potěšující byla zjevná snaha většinu takových expozic doplnit modely historie. Japonská Toyota proto vystavila řadu krásných a často poměrně vzácných kupé, jakým je třeba vkusně upravená Corolla GT. Ford pro změnu aktuální nabídku zpestřil slavným modelem T nebo Sierrou a Escortem Cosworth. V této souvislosti si zmínku zaslouží také střešní zázemí německého úpravce AMG, kde se kromě supersportovní budoucnosti vyjímalo na řadě W124 založené, a hlavně originální kupé 300 CE 6.0 neboli „Hammer“.

Proti předcházejícím ročníkům výrazně menší exhibiční trať svým povrchem svědčila především strojům rallye, které se na ní po všechny tři dny proháněly. Počínaje skromnějšími novými soutěžními stroji, přes extrémní terénní speciály až po legendy minulosti zde bylo stále živo. Pravdou však zůstává, že dohlednost byla pro diváky poněkud omezená a výběr startujících vozů chudší než o rok dříve, což je škoda. Velmi atraktivním zpestřením se naopak staly skokanské výkony jezdců na motocyklech, které by na dřívějším místě konání předvést možné nebylo.

Podle očekávání velmi cenné byly klubové a značkové přehlídky, situované zejména v části areálu sousedící s parkem Stromovka. Francouzské výrobce reprezentovaly značky Citroën, Peugeot, Renault, Simca a Talbot, německé Audi, BMW, Mercedes-Benz, ale také třeba Barkas, Trabant a Wartburg, švédské poté Saab a Volvo, italské Alfa Romeo, Ferrari, Lancia a Maserati, britské Land Rover, respektive Range Rover, Mini, Rolls-Royce, Bentley a tamější odnož jinak americké automobilky Ford, japonské pro změnu Honda, Mazda, Nissan, Subaru a Toyota a ruské Volha nebo GAZ, který mohl zřejmě jako jediný ze všech přítomných vystavovat stejná vozidla nejen v sekci veteránů, ale také novinek.

Tradičně obsáhlá a poutavá byla expozice amerických vozidel značek Ford, Cadillac, Dodge, Chevrolet, Chrysler, Jeep nebo Plymouth, sdružených především kolem spřáteleného magazínu Chrom & Plameny. Velmi hezká také jako vždy byla vratislavická expozice vozidel značek Volkswagen a Porsche, připomínající na den přesné 70. výročí vzniku prvního automobilu Porsche. Bohužel, pořadatelská volba jejího umístění nebyla právě šťastná, což potvrdilo několik majitelů, kteří se nakonec rozhodli se svými vozy nedorazit. Přejme, aby se to již v budoucnu ke škodě všech dotčených neopakovalo.

Vzhůru k lepším zítřkům

Změna je život a nové místo dalo tušit svůj potenciál, stejně jako potíže. Pokud si tedy pořadatelé do druhé pětiletky uloží jako předsevzetí jeho problémy vyřešit a návštěvníky napříště překvapí již pouze příjemně, není důvod šestý ročník vynechat. Legendy již sice nejsou výhradně o legendách, jako motoristický spektákl však mají stále co nabídnout.