BIDaCLASSICS

ŠKODA 1100 OHC Coupé: Příběh znovuzrozeného bolidu

ŠKODA 1100 OHC Coupé: Příběh znovuzrozeného bolidu

Hold výročí 120 let ŠKODA Motorsport vzdaly týmy ŠKODA Muzea a centra stavby prototypů ŠKODA AUTO precizní rekonstrukcí ikonického závodního speciálu ŠKODA 1100 OHC Coupé. Znovuzrození kupé renovací dochovaného rámu, podvozku, agregátu a stavbou karoserie podle originální dokumentace umožnilo spojení tradičních postupů a nejmodernějších technologií. Atraktivní vůz je plně provozuschopný.

Projekt automobilu ŠKODA 1100 OHC s interním typovým označením 968, primárně určeného pro vytrvalostní závody na okruzích, byl zahájen již na jaře 1956. Koncem roku 1957 dospěla do finále stavba prvního ze dvou exemplářů s otevřenou karoserií ze sklolaminátu, který patří k magnetům sbírek mladoboleslavského ŠKODA Muzea. Dlouhodobě slaví úspěchy u diváků lemujících tratě domácích a zahraničních akcí historických vozidel. Druhý z vozů 1100 OHC je využíván britským importérem vozů ŠKODA k propagaci na tomto významném trhu, na němž je mladoboleslavská značka aktivní již od roku 1900.

V období 1959/1960 pokračoval projekt 968 dvojicí uzavřených provedení ŠKODA 1100 OHC Coupé. Některé osvědčené prvky sériově vyráběných modelů ŠKODA se podařilo účelně začlenit do progresivní koncepce závodního speciálu. Ovšem na rozdíl od starších typů ŠKODA SPORT a SUPERSPORT z konce 40. let již základ tohoto vozu netvořil páteřový nosník podvozku rozvidlený pro uložení motoru s rozvodem OHV. ŠKODA 1100 OHC Coupé využívala předností lehkého a zároveň tuhého prostorového rámu svařeného z tenkostěnných ocelových trubek. Přední kola vedl lichoběžník z dvojic nad sebou umístěných trojúhelníkových ramen, vzadu se uplatnila úhlová náprava s vlečenými rameny. Místo svazků listových pružin padla volba na prostorově úspornější a lehčí zkrutné tyče.

Vysunutí motoru za přední nápravu a spojení pětistupňové převodovky v jeden montážní celek s rozvodovkou zadní nápravy přispěly k takřka ideálnímu rozložení hmotnosti a vynikající ovladatelnosti dynamického speciálu. Vůz ŠKODA 1100 OHC Coupé (1959) poháněl nepřeplňovaný řadový čtyřválec se dvěma vačkovými hřídelemi v hlavě válců. Hliníkový blok a klikový hřídel sdílel s rodinným modelem ŠKODA 440 „Spartak“, jehož výkon 40 koní (29,4 kW) při 4200 min-1 však speciál s upravenými spalovacími prostory a ventilovým rozvodem OHC, kompresním poměrem 9,3:1, dvěma karburátory, zdvojeným dynamo-bateriovým zapalováním Bosch nebo magnety Scintilla Vertex a řadou dalších modifikací výrazně překonával. Dosahoval úctyhodných 92 k (67,7 kW) při 7700 min-1. Oslňoval tak vysokým specifickým výkonem 85 koní na litr zdvihového objemu. Krátkodobě, například při předjíždění, snášel až 8500 min-1. V závislosti na volbě stálého převodu (podle charakteru závodní trati) dosahoval dvoumístný vůz s hliníkovou karoserií a základní hmotností pouhých 555 kg maxima asi 200 km/h. Účinné a spolehlivé zastavení zajistily dvouokruhové brzdy, pro zmenšení neodpružených hmot s bubny zadních kol u rozvodovky.

Aktivní závodní kariéra dvojice vozů ŠKODA 1100 OHC Coupé spadá do období 1960-1962. Po jejím ukončení, vynuceném změnou technických předpisů a útlumem závodní kategorie sportovních vozů do 1100 cm3, následoval v roce 1966 tehdy obvyklý odprodej speciálů soukromým zájemcům. Během používání v běžném provozu byla obě kupé zničena při haváriích. První majitel exempláře, jehož dochované komponenty byly nedávno využity při rekonstrukci, vyměnil pohonnou jednotku 1100 OHC za praktičtější sériový čtyřválec OHV z modelu FELICIA, závodní motor byl poté vystaven v mladoboleslavském učilišti a na návrat do závodního vozu čekal půl století. Druhý majitel s kupé bohužel havaroval, z hořícího vraku unikl otvorem po zadním plexiskle, hliníková karoserie ale byla požárem nenávratně poškozena. Demontovaná unikátně řešená zadní náprava spolu s převodovkou byla poté zařazena do sbírek Národního technického muzea v Praze (NTM), které je před 25 lety vstřícně poskytlo ŠKODA Muzeu. Prostorový rám vozu, byť rozřezaný na tři kusy, zato včetně kompletní přední nápravy a dalších dochovaných dílů, získalo ŠKODA Muzeum v roce 2014 od soukromého sběratele.

Znovuzrození legendy

Ambiciózní projekt restaurování by nebyl možný bez zkušeností odborníků ŠKODA Muzea s pracemi na otevřeném provedení ŠKODA 1100 OHC. A také bez původní technické dokumentace, dochované ve sbírkách Archivu ŠKODA AUTO v takřka kompletní podobě, včetně všech řezů a výkresu osvětlujícího zástavbu jednotlivých skupin. Originální mechanické komponenty naštěstí vykazovaly poměrně malé opotřebení, vůz se totiž zúčastnil jen pěti závodů. Renovace kompletního podvozku s nově vyrobeným chladičem, nádrží a dalšími prvky byla hotova na sklonku roku 2015.

Místo původně zvažovaného vystavení podvozku v expozici ŠKODA Muzea vedle otevřeného provedení bylo rozhodnuto o rekonstrukci kupé do podoby plně funkčního vozu.

Nejnáročnější úkol představovala rekonstrukce samotné hliníkové karoserie kupé. Autorem jejího původního návrhu byl interní mladoboleslavský designér Jaroslav Kindl. Tehdejší truhláři podle jeho podkladů vytvořili dřevěnou maketu. Hliníkové panely ručně vyklepávala parta klempířů, díly byly spojeny svařováním a nýtováním.

Restaurátorská dílna ŠKODA Muzea při rekonstrukci spojila síly s centrem stavby prototypů ŠKODA AUTO. Ostatně předchůdci těchto specialistů kdysi kupé postavili. Na základě skenů 2D výkresů v měřítku 1:1 vznikla síť křivek ve 3D, pokrytých plochami. Ověřování a korekce tvarů jednotlivých prvků, například oblasti přední části a zadních svítilen, trvaly desítky hodin. Bylo třeba konfrontovat dochované fotografie s výkresovou dokumentací a 3D modelem. Ve virtuálním studiu si odborníci mohli vůz prohlédnout ze všech stran a následně provést další dílčí korekce. Pro další kolo ověřování tvarů vznikly modely ve zmenšeném měřítku a následně modely předního a zadního rohu karoserie v měřítku 1:1. Po odborném posouzení, následných úpravách a konečném schválení dotvořili konstruktéři ŠKODA AUTO přepážky, podběhy a další prvky karoserie, běžně skryté pohledům.

Samotná karoserie vznikala z hliníkových plechů tloušťky 0,8 mm a 1,0 mm, i ve 21. století svařovaných a doklepávaných ručně. Obě vyrobená kupé měla původně modrou barvu karoserie, která vznikla chemickou úpravou eloxováním. V ostrém závodním provozu se však tato povrchová úprava neosvědčila, a tak se od poloviny sezóny 1962 na obou vozech objevilo aktuální červené zbarvení.

K dosažení tohoto náročného cíle patřilo i obstarání řady drobnějších komponentů shodných s dobovými sériově vyráběnými vozy ŠKODA. Například vnější kliky dveří kupé odpovídají automobilu ŠKODA 1200 „Sedan“, některé spínače a spínací skříňku používaly modely ŠKODA 440 „Spartak“ a OCTAVIA, trojramenný volant potažený černou umělou hmotou, dobře patrný na dobových výkresech a fotografiích, zase odkazuje na předválečný bestseller ŠKODA POPULAR.

Výsledkem profesionálního několikaletého restaurování je plně provozuschopný exponát ŠKODA Muzea, jeden z významných příspěvků k oslavám 120 let ŠKODA Motorsport, které si automobilka připomínala během celého roku 2021.

Datum zveřejnění

7.2.2022

Zdroj informací

ŠKODA AUTO a.s.

Fotogalerie

Výběr jazyka

Facebook

Page generated in 0.3741 seconds.
Redakční systém teal.cz naprogramoval Vítězslav Dostál