Aero Minor Le Mans opět v závodním tempu díky 3D tisku a 3D skenování

Československý „doutník“ zaskočil Le Mans

Aero Minor Sport je synonymem senzačního zápisu Čechoslováků do historie poválečného závodění. Tahle malá a lehká dvoumístná „formule“ si na sklonku 40. let dojela na legendárním Le Mans pro úspěch, který zůstal v podstatě nepřekonán. Byl to vrchol pro naše konstruktéry i závodníky. Ani dnes, po tolika letech, se žádnému jinému českému stroji nebo jezdci nepodařilo na tak prestižní scéně dosáhnout lepšího výsledku.

Auto bylo nejen krátké, měřilo necelé tři a půl metru, ale především extrémně lehké – váha se pohybovala jen těsně nad hranicí 400 kilogramů. S výjimkou palivového čerpadla na něm bylo všechno ryze československé. Srdcem stroje byl dvoudobý dvouválec převrtaný na objem 745 cm³. Ačkoliv se údaje o síle motoru různí, nejčastěji se uvádí výkon kolem 22 kW, tedy něco přes 30 koní. Na papíře to sice neoslní, ale tenhle otevřený závoďák muší váhy dokázal i s tím málem upalovat rychlostí kolem 130 km/h. Právě díky těmto parametrům dvoumístná formule skvěle zapadla do závodní kategorie do 750 cm³.

Na start 24h Le Mans se 24. června 1949 seřadilo 49 vozů, jejichž výkony sledovalo čtvrt milionu diváků. Druhý den ve čtyři odpoledne do cíle dojelo už jen 19 vozů. Náročný 24hodinový závod se uskutečnil na běžných, po válce značně zdevastovaných silnicích ve čtyřicetistupňovém vedru. Posádka Krattner-Sutnar se v průběhu závodu stala senzací a dojela si pro fenomenální úspěch. V pořadí byl vůz sice patnáctý, avšak skončil první ve své třídě a druhý v absolutní klasifikaci, která se vypočítávala podle výkonového koeficientu, za dvanáctiválcem Ferrari 166. Navíc Minor Sport, kterému se od této události často říká Minor Le Mans, jako jediný vůz v závodu překonal rychlostní rekord ve své třídě.

Minor poprvé pod pozornými lasery

Majitelé závodního skvostu se obrátili na specialisty ADMASYS CZ z pražského Aplikačního centra 3D tisku a 3D skenování se žádostí o kompletní podrobné naskenování vozu – jednak pro případný tisk modelů, ale především, aby byl celý tvar (včetně vnitřních částí) zachován a digitalizován pro případ nehody a podobně.

„Cílem nebylo jen vytvořit model. Potřebovali jsme kompletní digitální dvojče vozu, které umožní rychlou výrobu náhradních dílů nebo opravy po poškození,“ vysvětluje Roman Gusejnov, CMO společnosti ADMASYS CZ, která dodává technologická řešení 3D tisku v CEE regionu.

Vůz totiž dodnes aktivně soutěží a nějaká závodní nehoda se může stát, zvlášť, když se okolo tohoto speciálu v Le Mans Classic prohánějí stroje z pozdější historie klidně 250kilometrovou rychlostí.

Ke skenování byl využit přesný a rychlý 3D skener FreeScan Combo+, který dokáže každou sekundu nasnímat 3,6 milionu bodů. Jeho výhodou je univerzálnost, v malém provedení je vždy po ruce. Závodní Minor i 3D skener si mohl prohlédnout naživo každý návštěvník Mezinárodního strojírenského veletrhu v roce 2024 právě na společném stánku ADMASYS CZ a Shining 3D.

Náhradní díl na míru z práškového nylonu

U vozidla pomalu odcházela cívka startéru. Po vpravdě detektivní činnosti bylo zjištěno, že závodní speciál měl startér na míru upravený – ale tato úprava se nedochovala. Spočívala v pootočení příruby na startéru. Ta měla jinou orientaci děr na šrouby, tak aby se cívka nedotýkala bloku motoru a nepřehřívala se.

„Neřešili jsme jen kopii původního dílu. V digitálním modelu jsme upravili geometrii příruby tak, aby odpovídala reálnému provozu a odstranila problém s přehříváním,“ popisuje Roman Gusejnov ze společnosti ADMASYS CZ.

Technici tedy vzali sériovou přírubu, na kterou byl startér Minoru osazen, naskenovali ji a převedli do trojrozměrného parametrického modelu. V něm změnili pozici otvorů pro připevňovací šrouby do správných míst a vytiskli upravený díl na 3D tiskárně Formlabs Fuse z práškového nylonu, který si poradí z pohledu pevnosti, trvanlivosti i odolnosti vibracím.

„Dnes už se nebavíme o prototypech. Tenhle díl je v provozu více než rok a bez problémů zvládl i ostré závodní nasazení v Le Mans,“ dodává Gusejnov.

Aditivní výroba se vyplácí

Příběh Minoru to ukazuje v plné parádě. Často totiž nejde jen o to ušetřit, ale vyřešit situaci, která by jinak měla jediné vyústění – nepojízdný stroj. 3D tisk přináší konstruktérům obrovskou tvůrčí svobodu. Umožňuje vyrobit i díly, které už dávno zmizely z katalogů, nebo si je – jako v případě této příruby – mohou upravit přesně na míru aktuální potřebě. Co víc, tato technologie zpřístupňuje výrobu tvarově velmi složitých dílů, které jsou tradičními technologiemi nevyrobitelné. Mnohokrát to prokázaly praktické aplikace po celém světě, v automobilovém průmyslu i jinde ve výrobě.

Odpadají drahé formy, dlouhé čekání na dodavatele i nutnost držet plné sklady ležáků „co kdyby jednou“. A jak je vidět, moderní materiály jako práškový nylon už dávno nejsou dobré jen pro křehké prototypy na poličku. Snesou i drsné závodní tempo. 3D tisk dílů – z plastů, kompozitů i kovů – už dávno není jen zajímavou technologickou hračkou, ale často tím nejlogičtějším a nejefektivnějším řešením zadání.